Přidat odpověď

no tak jak kdo, Petro Neomi, já jsem byla opravdu tak romantická duše, že jsem snila o osudové lásce a princi a Gelnera jen četla a snila, zato jsem chodila pod hvězdama za ruku a debatovala o světovém míru, lásce a tak, a když se to drobet rozvinulo, tak mi teda naskakovalo "a když bych do toho vlítla, dalo by se to nějak rozchodit?" No, a pak to tak nějak skončilo u něčeho, z čeho se počít dítě fakt nedalo, nicméně nádech osudovosti pro mě mělo už líbání.

Já byla teda asi poslední panna ve třídě, no nevím, ještě po matuře