Přidat odpověď

Nejsi připravená? A to jako myslíš, že život tě na něco připraví? Ani náhodou, mrskne s tebou do vody a plav a klidně polykej andělíčky...Asi bych tě chápala, kdyby ti bylo sedmnáct. Ale teď? Nejspíš je to mimi tvoje šance, podaná ruka... Dostalas dar a chceš ho zahodit, aniž by ses podívala na obsah??? Roky letí jak voda, bude ti 40, 50, ani se nenaděješ. Kamarádi se vytratí a budeš sama. (Zapšklá závistivá jedubaba .) Taky se v mrňousech moc nevyžívám...že mám kluky v pubertě nevnímám jako jiné matky jakožto příšerné období, naopak, konečně mám pocit, že si s nimi můžu povídat jako rovný s rovným a děsně mě to baví. Když jsem loni zjistila, že že čekám po patnácti letech dalšího potomka, málem mě skolila mrtvice. Po porodu jsem bezmála umřela a stejně bych to malý stvoření nedala za nic na světě. A nechtěj vědět, co za kecy měli ti mý puberťáci a dneska, hahá - první co udělají, jak se ráno probudí, jdou se s malou přivítat a pomazlit. JE to totiž úžasné stvoření. Se totiž dočista zapomene, jak jsou miminka nádherná a podmaňující. Někdo třeba ani nedostane šanci se to dozvědět. Já si nemyslím, že se chceš mimča zbavit. Hledáš odvahu do té vody skočit a chceš argumenty pro. Nevíš, do prčic, že strach má velké oči? Přestaň už fňukat nad svým dětstvím, přestaň se ohlížet a zkoumat "co kdyby" a svádět své nezdary na jiné, konečně pochop, že když utečeš před každou výzvou života, bude stát, ten tvůj život, za velký PRD. Budeš se stále rýt ve svém nitru a dopadneš jak ten chirurg - operuji, operuji a najednou vidím - já pitvám, já pitvám. Život ti uteče, aniž si všimneš...Přeju ti (a hlavně miminku ), abys dostala rozum včas. Neb tvé IQ je ti, momentálně, spíš na škodu, než k užitku.