Přidat odpověď

Není ale jeho povaha následkem zdravotního stavu? Brácha je třeba strašně nesnesitelnej, mele kraviny, oslovuje lidi v autobuse i obchodě, viditelně je obtěžuje. Doma to samé - máma musí mít svatozář. Ale není to prostě jeho vina, měl těžký úraz hlavy, bojoval o život, zázračně se postavil na nohy. Prostě to mohlo být stokrát horší, takhle si to člověk musí říkat.
Jinak mi je líto, co musíš řešit. Já nedělala celé dospívání a následných cca 10 let nic jiného, než že jsem řešila problémy za mé rodiče a bráchu. Pak jsem zvolnila, začala jsem na to kašlat. Drží se nad vodou a mně stačí vědět, že jsou v pořádku. Nesnažím se už měnit jejich myšlení a jejich život. No a jednou toho bráchu prostě převezmu, už jsme se zadlužili a opravily mu byt v okolí a teď se snažím řešit jen to, co je nutné. Je to každopádně škola.