Přidat odpověď

Často se setkávám s názorem, že jeden potomek (zpravidla nejmladší) dostal všechno a ostatní nic - myšleno dostal dům a ostatní se museli o svoje bydlení postarat sami, a jak je to nespravedlivé, že ten jeden přišel k hotovému a ušetřil spoustu peněz, které by musel vydat třeba za hypotéku. Dost dobře tento postoj nechápu a myslím si, že to může říct jenom někdo, kdo dům po rodičích nezdědil. Momentálně bydlíme s manželem u jeho rodičů v jejich domě, ještě není přepsaný na nás, ale nejspíš bude. Dům byl postaven v roce 1975, má suterén a jedno patro. Všechno je tu původní z roku 75 - střecha, okna, topení, veškeré rozvody, dráty ve zdi, trubky, nábytek a dokonce i některé spotřebiče, koupelna, záchod, interiérové dveře, koberce, prostě všechno staré, opotřebované, hnusné. Manželovi rodiče ze svého důchodu nemají na to, aby cokoliv obměňovali, takže je to na nás. Peníze, které do toho investujeme, jsou naprosto šílené - okna 100 tisíc, střecha komplet nová přes 100 tisíc, kolik stojí nová koupelka a záchod včetně obložení si každý umí představit, kolik stojí nová garážová vrata taktéž.. je s tím samozřejmě taky spousta práce, starostí, běhání. Děláme to rádi, protože je to náš domov a upravujeme si ho k obrazu svému, ale dokáže mě vytočit, když potom někdo přijde a řekne, že jsme dostali všechno zadarmo a bez práce jsme přišli k hotovému. Zajímá mě váš názor, děkuji.