Stáňo,
přesně.
Život je moc krátkej na to kazit si ho takovýma NAPROSTO ZBYTEČNÝMA starostma,
Nejlepší je vycházet z toho, že od nikoho nic nechci a neočekávám (a to nemyslím jako justament, ale doopravdy).
Před lety jsem mohla získat v restituci domek, ale bylo by to napůl s osobou, která části mé rodiny hodně ublížila. Vzdala jsem se ho ve prospěch té osoby a přišlo mi to jako naprosto nicotná cena za to, že se s ní nebudu muset vídat a dohadovat.
Dodnes to považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí svého života.