Přidat odpověď

Ahoj Petuše,

moje dcerka je podobná jako tvůj kluk, s tím rozdílem, že taková byla odjakživa. Je velmi společenská, potřebuje mít kolem sebe děti, ale jakmile je se mnou doma (je jedináček), chce mě mít pořád vedle sebe, taky má problém s tím, když chci vynést smetí, dojít zaplatit benzín, špatně sama usíná, pořád se ujišťuje, že jsem tam, že jí nikam neuteču. Přitom si opravdu nevybavuji žádné trauma, které by tohle chování nastartovalo, nikdy jsem jí nikam neutekla, vždy dodržela to, co jsem slíbila. Ale jak tady už někdo psal, úzkostlivost může to být částečně povahová vlastnost, já jsem totiž byla hodně podobná. Ale můžu tě uklidnit: I když jsem jako malá byla naprosto nesamostatná, terčem šikany a posměchu a i když byla moje matka často kritizovaná za to, že mě rozmazluje a špatně vychovává, vyrostla ze mě úplně normální ženská, spokojená, samostatná a v kolektivu celkem oblíbená.