Přidat odpověď

Holky jak tady některé píšete o tom žárlení, tak si nemyslím, že je to žárlivost, ale lítost určitě. Já jsem taková, že pokud potřebuju pomoct(třeba od mámy- tak ji samozřejmě taky požádám a ona pomůže), jenže jsem se vždycky snažila sama. Neskuhrala jsem , že nestačím na domácnost, že nemám čas , že nic nestíhám.... Prostě jsem normálně fungovala, nestěžuju si neustále, že nemám peníze apod. A proto, že tohle nedělám, jsem brána jako ta, co všechno má, nic jí nechybí, nic nepotřebuje. Běhá se jen kolem sestry, neboť ta je chudák, má málo času, peněz atd...
Teď nedávno jsem potřebovala pohlídat dítě, požádala jsem mámu a ta mně řekla, že teda jo, ale už má domluveno, že bude se sestrou hlídat její dítě (jako každý víkend), že s tím nepočítala- no ale udělá to. Bylo mně to líto i z toho důvodu, , že se máma nezeptá, jak se máme, jestli třeba něco nepotřebujem, (možná by mně to potěšilo, kdyby se projevil zájem) Podotýkám, že dítěti je rok a tento požadavek jsem měla za ten rok poprvé.
Pořád si ale myslím, že nejsem žárlivá na vztah sestra a mamka. Já nevyžaduju takový extrémní zájem o sebe. Jen je mně to líto.