Přidat odpověď

Zdenko, podobně to má tchýně vůči švagrovce a mému muži. Švagrová pořád u ní, všechno dělají společně, vše konzultují. Když má naše dítě nějakou dobrou vlastnost nebo schopnost, tak to má po švagrovce (!). Když tam přijedeme, tchýně řeší, co švagrovka a co její dítě, jak jsou všichni šikovní a co už umí, švagrová mi okomentuje život a přístup k řešení problémů, které ony dvě na mém životě a životě dětí vidí (málo je vedeme k tomu, moc k tomu, evidentně jim schází to a to...). Já tam jen tak stojím a dýchám. Odpovídám, že to mám jinak a mě to vyhovuje a nikdo mě nenechá domluvit a hned se mi vypočítávají klady toho jejich. A nesmím příliš dlouho odpovídat, to jsou pak agresivní, protože já se chci hádat a jejich dobře míněné rady a úmysly pošlapávám. Děs běs. Takže já budu soudit podle sebe. Určitě nežárlíš, jen zcela logicky cítíš křivdu, že to tak je. V životě by to přece mělo být tak, že se slušní lidi domluví. Je to divný, ale nedomluví, pokud jsou moc rozdílní. Člověk si pořád říká, že když se chová správně, že se budou ostatní chovat správně taky. Nebudou.