Přidat odpověď

Valkýro, já se vypracovala a už dokážu klidným hlasem říct něco ve smyslu, že děkuju za zájem (fakt do toho zkouším vrazit opravdové ocenění), že jsem ráda, že na děti myslí. A pak teprve dodám to ostatní, že nesouhlasím, protože a tak dále. Trochu to pomáhá, ony si uvědomí, že neodmítám jejich snahu a péči, ale že to už je zásah do mého soukromí a je to vlezlé. A já se uklidním, protože jim podsunu pro mě přijatelný úmysl (že si primárně neuvědomují, že osočují, ale že jsou sebestředný ředitelky zeměkoule). Zpočátku se teda kroutily, že to je teda moje věc, že to nechci dělat podle nich, že nesouhlasím. Teď už nekomunikujeme vůbec