Přidat odpověď

Mně se povedlo po těch letech, kdy jsem na řešení všech věcí byla sama a bez podpory, naopak s neustálým srážením a kritikou, dostat do stavu deprese a vyhoření a do teď jsem se z toho úplně nevyhrabala. Takže teď jsem asi opravdu "děsná", mám málo energie, některé věci jsem přestala řešit, i když uspokojivě vyřešené nejsou. Mámě jsem se to pokoušela říct, proč jsou věci tak, jak jsou, ale opět jsem se dozvěděla, že jsem magor po tátových příbuzných, hysterka a že podle ní nic jako nějaký vyhoření a depky neexistuje, to si jenom líný lidi vymýšlejí výmluvy a že to je mně podobný