Přidat odpověď

Zdenko, mám se sestrou podobné vztahy, jen jsem ta mladší
Jsem brána jako samostatná, silná a statečná.
Na jednání ze strany mámy jsem si zvykla, je to její volba, že upřednostní sestřinu holčičku před mými kluky (dá se to i pochopit - tichá, sedí na místě...naši kluci za stejnou domu podniknou 40 akcí), že život mé sestry připadá mé mámě složitější, těžší, náročnější (v Praze, povolání obou rodičů od nevidím do nevidím, kde "nejsou" o prázdninách, jakýchkoliv volnech otevřené školky, dítě musí na 2 měsíce 200 km k babi, rodiče ji navštěvují o víkendech), atd...toho by bylo.
Mám 2 kamarádky z Prahy (jedna velmi pracovně vytížená) a ani jedna tyhle potíže nemá, ani švagrová bydlící od mé sestry 10 km...tudíž jsou to sestřiny výmysly.
Je mi to občas líto, ale říkám si, že jsem "samostatná, silná a statečná"
Jen mě neskutečně štve sestřina arogance vůči mámě, mě komukoliv z rodiny. Nezdraví, pouze odpovídá, při společném sezení mlčí, občas sedí zády, často mizí z domu sama a její manžel s námi normálně hovoří...pokud sestra mluví, tak je to pohrdavým způsobem o mámě, mě, kamarádce z dětství...mám pocit, že se nás všechny snaží nenávidět a nejvíc sama sebe. O jejím přístupu k tátovi před jeho smrtí ani nemluvím.
Nevířím vody vzájemných vztahů JENOM A JENOM kvůli mámě, protože ta to špatně nese a sestra se vždycky strešnýma řečma pomstí všem.
Doporučuju žít si svůj život, nehloubat nad vztahem k sestře, taky se o to snažím