Přidat odpověď

Valkýrko - to zhrnutí může být zajímavé. Zvažuji, zda začít od konce či počátku, ať to ucelím.
Od začátku:Každá máme jiného otce, nicméně ona toho svého nepoznala a od miminka ji vychovál můj otec. Byla vždy hodnější, klidnější, poslušnější. Já byla od mala rebel, živel a hodně svá. Jedna babička preferovala mně a druhá jen ji. V pubertě jsem já stále byla ta průserová, ale znala jsem hranice a nikdy mé průsery nebyly za nimi, ale co je asi podstatné - u mně se průsery daly čekat, takže je rodiče očekávali a tím, že to bylo v normě, byli vždy mile překvapení. Sestra se v pubertě otočila a dělala věci, o kterých se rodičům ani nezdálo a její průsery se táhly dál a na závažnosti nabíraly. Jedno z jejich rozhodnutí i přes prosby rodičů, bylo tak mezní, že to navěky ovlivnilo život celé naší rodiny. Zatímco já, jsem se velmi brzy protloukla a začala žít vlastní život poměrně v klidu k údivu všech, sestra si skládá průser za průserem a bordel doma v tom nehraje nijakou roli. Je to opravdu vážné a hlavně odnášíme to všichni. Já jsem stále ta drzá baba, která má sice prapodivně nastavený žebříček hodnot a extrémní názory, ale jsem také spolehlivá a čitelná. Sestra je tichá, ale naprosto neřízená a nikdo neví, jaká jobovka ho díky ní, bude čekat.
Takže takto to lze popsat.