Přidat odpověď

Moje miminko to dělalo taky. Říkala jsem tomu řvaní o šesté. Chce to hlavně klid, pravděpodobně to nic není a přejde to. Mimina prostě řvou. Moje teorie u mého miminka byla, že už v těch šest večer bylo dost unavené, takže se mu blbě usínalo, vlastně nejblbějš z celého dne. Do spaní se muselo zkrátka prořvat. Myslím, že to tak opravdu bylo, protože dopoledne usínalo krásně, odpoledne už to začínalo drhnout a v těch šest nastalo řvaní následované tvrdým nočním spánkem. Řešila jsem to hlavně svým klidem (to je základ), uložením do postýlky, kam jsem chodila utěšovat a hlavně uklidňovat, zkrátka předávat takový ten pocit, chápu jak ti je, už to bude, už se ti to brzy povede (usnutí), jsem s tebou. Někdy jsem neměla moc čas, tak jsem vzala miminko do šátku (řvalo i tam, dokud se neprořvalo do spaní, ale nemusela jsem chodit utěšovat, takže to byla pomoc).