Přidat odpověď

Jo, konečně jsem, je mi 42 a konečně jsem se propracovala k souboru činností, které mne hodně baví a některé z nich jsou kupodivu i placené a já mám štěstí, že mi krom krátkých chvilek, které má určitě každý, nevadí dělat pátky svátky, protože jednak se mi práce stala koníčkem a druhak mám možnost (a taky to dělám) využívat volnou ptracovní dobu. Jediné, kvůli čemu se brzdím je nejmladší syn (s MM na spoustě věcí spolupracujeme, toho nezanedbávám ani když jedu na plný plyn) - je mu skoro 10 a já chci využít posledních let, kdy stojí o společné aktivity se mnou.
Taky jsem v průběhu života dělala spoustu věcí jen abych vydělala peníze a velmi si vážím toho privilegia, že jsem se probojovala až do současného stavu.