Přidat odpověď

Hele děti jsou různé. Nejlíp to vidím na našich jednovaječných dvojčatech. Tomáš bere druhému hračky, hraje si tak, že druhého něčím bije, šťouchá... Sám brečí jen málokdy, taky protože většinu nekalostí dělá on. No a Honzík je ta oběť, věčně ukňouraný, ten co mu furt berou hračku z ruky . Tak to prostě je - a to jsou kluci geneticky identičtí . No a neřešíme to nijak zvlášť, jen když je toho moc, občas naopak se zaujetím koukáme, jak se mydlí (je neuvěřitelné, co ty děti dokážou, jako rvát druhého za vlasy). Jo a jsou jim 2 roky...