Přidat odpověď

Tak já mám dceru podobnou, jako autorka a syna, který se zabaví sám a je veselejší a usměvavější. Sebekriticky přiznávám, že u nás to alespoň částečně rozmazlenost je. Dcera je prvorozená, první vnouče, od narození kolem ní neustále někdo lítal, dělal jí zábavu a pomyšlení, takže se zabavit sama moc neumí. V kolektivu není moc spokojená, přeci jen tam není vždy po jejím(ačkoliv já kolektivy taky nemusím a může to mít tedy i po mně).
Okolo syna se tolik netancovalo, je druhorozený a třetí vnouče, a dá se s ním vyjít o dost líp. Samozřejmě není vše způsobeno jen výchovou a těžko říct, kdyby pořadí mých dětí bylo opačné. Syn se o vše zajímá a tak se zabaví stavebnicí, skládačkou nebo s autíčkama, dceru baví vše pět minut, ale pokud se nepřidám, jde od toho. Od mala byla zvyklá, že se pro ní našla jiná zábava, když jí ta původní přestala bavit. Ale co, hlavně že jsme zdraví