Přidat odpověď

Pippi,
já mám zkušenost takovou, že ten studijní stres mimču neuškodí. Řekla bych, že spíš naopak. Podle mne je hodně užitečné mít něco, co odvádí pozornost od různých případných "těhotenských obaviček a vyšilováníčka".
Jednak je fakt, že se s těhotenstvím a mimčem ten školní stres dost zmírní - prostě se Ti změní priority. V porovnání s tím malým, co Ti bude bivakovat v břiše, Ti ostatní věci přijdou jako podružnosti a případné školní neúspěchy člověk nebere tak tragicky jako dřív.
A jednak dítěti nijak zásadně nepomůžeš, ani když budeš celý těhu sedět doma na zadku a hladit bříško. Prostě nejlepší je (podle mne) fungovat tak, jak to matce samotné vyhovuje.
Já jsem rodila o zimním zkouškovém v prváku kombi studia, nepřerušovala jsem a poračovala dál, na přednášky jsem začala chodit od 6 týdnů mimina. Prvního půl roku se studovalo krásně, mimčo kliďas (kamarádka co takhle taky rodila na VŠ, má taky kliďátko, a co kolem sebe vidím, tak bych skoro řekla, že těm ženským, co měly jiný starosti než jen ňuňat břicho a přemýšlet nad výbavičkou, se fakt klidnější děti rodí... ale pokud se mnou nesouhlasíte, beru to... nechci na toto téma rozpoutávat řež). Zhoršuje se to postupně teď, jak už mladej chodí a je komunikativnější... se spícím nemluvnětem se učí dobře a i venku s kočárem atd. Ale jakmile to chce chodit za ruku, žvatlat a ukazovat si zvířátka, tak už to vyžaduje vyšší duševní angažovanost, kterou nemůžeš zároveň věnovat studiu. Tak bych řekla, že pokud tu školu hodláš dodělat někdy krátce po porodu, bylo by to ideální.
Jo a jinak mne to naučilo lépe si koordinovat čas (občas už nedělám věci na poslední chvíli ), nenervuju se tolik před zkouškama, nevěnuju přípravě na zkoušky tolik času jako bych chtěla a věnovala za bezdětna, což se ukazuje jako u mne pozitivní věc, protože 90% těch zkoušek a zápočtů dávám i teď při pár hodinové přípravě a jinak bych nad učivem chtěla sedět dny, "abych si připadala správně dostatečně naučená". Prostě mi to šetří čas, který bych věnovala učení zbytečně (z falešného pocitu, že to ještě "dost neumím").