Přidat odpověď

Lidi, vztahy v rodině přece nezávisí na tom, jestli někomu jdeš nebo nejdeš na svatbu. Máme v rodině případ, kdy matka ženicha ztropila na svatbě svého syna scénu, protože si dovolil pozvat i její sestru. Takže se vedle obvyklého svatebního zmatku řešilo ještě to, zda maminka půjde/nepůjde na svatební hostinu, samozřejmě vypjatá atmosféra, pláč, vztek... pusťte si fantazii na špacír.

A stejně se o ni pak oba bráchové společnými silami postarali a brali to tak, jako že už je taková. Nezanevřeli na ni kvůli tomu ani náhodou.

Z Tebe cítím, že se Ti tam opravdu nechce, pokud je to skutečně tak, nelámala bych to přes koleno.

Ale zas na druhou stranu, tohle je jedna z mála příležitostí, kdy se může sejít celá rodina, a pokud se to povede, může to k těm vztahům pozitivně přispět. Přemýšlela jsem, co bych ve Tvé situaci asi dělala já, a došla jsem k závěru, že POKUD BY MĚ BRATR POZVAL (klidně bych i zvedla telefon a zavolala mu - tak Ty se za X dní ženíš, jaký byste chtěli svatební dar)? asi bych jela, pokud by tam nebyla vyloženě averze k někomu ze zúčastněných. Jak tu někdo psal, vůbec bych neočekávala, že "pokud o mě brácha stojí, tak mi jistě zajistí odvoz". Co je to za nesmysl? Svatebčani mají dost starostí sami se sebou, než aby se ještě starali o transport svéprávných rodinných příslušníků (nemyslím nemohoucí babičky, tam by to bylo víc než na místě). A zdržela bych se po minimálně společensky přijatelnou dobu, přivezla dárek, slušně pohovořila.

Ale pokud to vyloženě silně cítíš jinak, zachovej se podle toho, nikdo Ti hlavu neutrhne.