Přidat odpověď

Posledni dobou mi pripada, ze velka cast zen zustane doma na rizikaci, 7 mesicu nasava z knih, Betynek a internetu vsechny informace o porodu a diteti, sesumiruje si v hlave jak by chtela aby to vsechno probihalo, pak si sepise porodni plan a beda kdyz to vse neprobehne do posledniho puntiku tak, jak si naplanovala. Najednou je tu sebeobvinovani ze selhani, pochybnosti o dalsim vyvoji ditete, stiznosti na personal kvuli kazde prkotine, pozorovani ditete a srovnavani s tabulkami a ja nevim co jeste. A to i v pripadech, ze vse je pak OK a mimi je zdrave a spokojene, jak to ma autorka. Kazda by mela mit informaci co nejvic, ale do toho take spada to, ze musi i pocitat s jinym prubehem, nez je optimalni a nehroutit se z toho, ze treba kvuli ztrate krve nemela hned mimi u sebe. Kdyz to jde, tak za bonding urcite bojovat, kdyz to nejde, tak se z toho nehroutit a nevyvozovat zavery, ze dite bude mit trauma na cely zivot. Byla prokazana prospesnost, nebyla prokazana prima souvislost s nejakou poruchou. Znamy porodnik rika, ze nekdy z tech predstav a urputnosti matek v boji za sva prava, personal sili - posledni pripad matky silne nedonoseneho ditete s poruchami dechu, ktera nechtela dite vydat, protoze si nekde precetla, ze telo matky funguje jako inkubator (spletla si s vyhrivanym luzkem). Jak zni stare zname prislovi: vseho s mirou.