Přidat odpověď

Tak všimla jsem si asi dvou příspěvků s takovou sci-fi.
Můžu srovnávat. Má zkušenost s bondingem ( hrozné slovo ) i bez,ale přesto s dítětem poblíž i s naprostým oddělením do druhého dne.
To poslední je ještě i po mnoha letech dost trýznivá vzpomínka.
Samozřejmě nejkrásnější bylo, když se mi ještě na sále přisálo mimino k prsu a už se nepustilo.
Další zkusili přiložit, pak šup do inkubátoru, ale po těch dvou hodinách už jsem ho z ruky nedala.Mohlo to být hned a mrzí mmně, že nebylo.

Chci říct, že všechno, co píšete o pozitivech bondingu není nejštastnější. Tím totiž implikujete zároveň,že kdo neměl, je o ta pozitiva ochuzen a musí dohánět.
A to je špatně. To totiž trápí stejně i když nepíšete přímo, že bez něj to není ono. Je to sypání soli do rány, když to přeženu.

A pak zase - domazlování. Už vidím, jak se maminka může stresovat myšlenkou - mazlila jsem dost nebo málo, abychom dohnali bonding.Co je dost a co už málo.

Prostě z toho děláte zbytečnou vědu. Mělo by být jasné, že miminko má být u maminky hned, co nejdřív. A to prostě jen proto, že je to přirozené a už to dál nepitvat, nenimrat se ve všech pozitivech.