Přidat odpověď

Tak jsem pročetla některé odpovědi, na všechny bohužel teď nemám čas, ale mám taky svou zkušenost. Dítě mi po porodu sice na chvilku dali na břicho, ale zase ho odnesli, zvážili, změřili, oblékli a uložili na lůžko, ze kterého jsem si ho nesměla vzít. Pak jsem ho pár hodin neviděla, pak pár hodin ano a na noc ho zas odnesli, abych si odpočinula. O bondingu jsem neměla ani páru, porod byl pro mě traumatizující, takže jsem byla ráda, že mám klid. Dítě jsem tak nějak vnitřně přijala až doma po návratu z porodnice. Od té doby už více než rok stále mazlím, říká si o to a líbí se nám to oběma. Měla jsem z toho později dost velké výčitky, deprese a pak jsem se dozvěděla o bondingu a přirozeném porodu. A pomohlo mi to si uvědomit, proč se cítím, jak se cítím. Takže někdy ta informace, i když negativní, může pomoci. Mně to pomohlo se se situací vyrovnat a myslím, že takto vyrovnaná jsem malému víc mámou, která mu může dávat tu ztracenou jistotu. A to je podle mě důležité. Bonding dneska zažije asi málokteré dítě.