Přidat odpověď

Já se taky an věc dívám zaujatě Nejsem vědec, co se snaží věci objektivizovat, jsem obyčejná máma, která vidí věci optikou svých zkušeností.
Nevím, čím přesně jsem tě naštvala.
Když budu chyby házet na systém, budu oběť. Když si připustím svoji spolúčast na chybě, budu ten, kdo je aktivní, ten kdo má věci v rukou a připouští si zodpovědnost za svůj život.
Nejsem ráda v pozici oběti.
Jasně, systém mě naštval, že mi sebral dítě a dal mi ho pod modré světlo a dovolil mi ho jen kojit. Ale byla jsem to já, kdo byl blbý, neměl informace a sílu bojovat. Kdybych tehdy vědla, co vím teď, nenchám se uchlácholit řečmi, že je miminku dobře a že moji náruč nepotřebuje. Nenechala bych se odstrčit.
Takže ano, systém, který podporuje separaci je špatný, ale to neznamená, že já jsem v tom, co se stalo nevinně a že nemám zodpovědnost za to, co se dělo. Můžu mít krátkodobě vztek na blbé české zdravotnictví, můžu mít vztek na sebe... ale setrvávat dlouho ve vzteku a neposunout se dál je mi úplně k ničemu. Jen co se zdravě vyvztekám, musím vzít život do vlastních rukou. Vymanit se z pozice oběti a udělat něco pro to, aby mě neštvaly řeči lidí, kteří mi připomínají věci, které mě zraňují.