Přidat odpověď

Ono to newní tak snadný - přijít děcku na třídníc schůzky šedivá, aby mi říkali babička - a to nejmladší jde do první třídy až za více než 3 roky , taky v práci, pořád je naše "garda" vnímána jako mladá a perspektivní, protože šévstvu táhne na 60, a pro mne je stále težší chodit pružně a energicky, když mne bolej kolena a nekdy i záda.
Úplně nejhorší jsou ale vrstevníci - hlavně stejně staří kolegové, z nichž mám haldu bezdětných - ti prostě nechtějí vidět a slyšet nic o tom, že stárneme. Voni by mne snad sežrali, kdybych jim to naservírovala bez skrupulí.
Smutný fakt je, že kdo fakt nevypadá mladě, ten třeba na pracovnm trhu v mnoha profesích těžko obstojí (i když stále jsou díky bohu takové, kde letitost je spíše k dobru)