Přidat odpověď

tak rodným jazykem česky, ale hlavně pokud mluvím s manželem nebo na děti a zejména v případě, že po nich něco chci mám pocit, že mluvím spíš vietnamsky..
jinak slovem písmem plynně německy, bez problémů jsem komunikuji s rodilými mluvčími. Pak slovem a písmem špatně francouzky /dřv mě to hodně bavilo, ale trochu už pozapomínám, nemám kde trénovat/ potom hodně rozumím anglicky a nějakou základní běžnou větu bych taky splácala (AJ jsem se nikdy neučila, ale slovíčka jsou dost podobná s němčinou i fráninou.. a dva roky drtím doma syna.. co chodí do školy, tak se mi dost rozšířila slovní zásoba ) a potom samozřejmě po slovensky a když jsme loni byli v holandsku, tak jsem rozumněla i holandsky.. je to taková zkomolená němčina.
Jinak rusky jen pár legračních frází, co nás ještě jako děti naučil můj tatínek.. pro zasmátí.

Ráda bych si časem oprášila francouzštinu a naučila se anglickou gramatiku k těm slovíčkám.. asi budu od třetí třídy se učit se synem - chodí od první na dvě hodiny týdně co mu platíme a od třetí bude mít k tomu tři povinné, kde budou začínat se vším od začátku, tak mám jedinečnou příležitost.

Manžel se domluví jakžtakž anglicky - ale protože se AJ začal učit před čtyřmi roky v pokročilém věku, tak se většinou dost stydí a chvíli trvá než se rozmluví, rozumí a něco dokáže říct německy. Asi i něco by rozumněl rusky a azbuku přečetl, narozdíl ode mně se rusky ještě učil ve škole.