Přidat odpověď

"je možné odpovědnému jedinci poskytnout větší svobodu, s vědomím, že ji nezneužije ve svůj výhradní prospěch."

S tímto velmi souhlasím a považuji za ideální k tomu vést i své děti.

Jak ale správně píšeš, může to mít spoustu podob od (ideální) situace, kdy děti tu možnost mají a využívají ji, ale nezneužívají, po naprostou anarchii, kdy to ten kantor neustojí. To už ale záleží na něm, myslím si, že dobrý kantor by to ustát měl, a že by také měl být schopen posoudit, co je opravdu potřeba a zakazovat to by byla zbytečná buzerace, a co může do té přestávky klidně počkat (což si myslím, že je u zdravých jedinců třeba to jídlo, ale na tom jsme se tu myslím všechny shodly).

A to už je o tom, k čemu se tahle debata neustále stáčí a o čem je v podstatě celá výchova - vštípit jednotlivci ten správný poměr mezi osobní svobodou a odpovědností vůči kolektivu (i když vím, že to slovo nemáš ráda ). Není divu, že tady o tom tak vášnivě diskutujeme - to je úkol na celý život a leckomu se toho nepodaří dosáhnout ani v dospělosti. A nevidím nic špatného na tom, občas poukázat na to, že špatně jsou oba extrémy - na jedné straně naprosté potlačení jednotlivce ve "prospěch" kolektivu, i na druhé straně naprosté sebeprosazení jednotlivce zcela bez ohledu na kolektiv.