Přidat odpověď

Neplánovaně jsem se ocitla v pozici, kdy jsem musela začít šéfovat jiný lidi - kamarádky - a nebylo to nic moc konkrétně v případě, kdy někdo nefungoval tak, jak jsem čekala a musela jsem se ozývat, protože všechny nedotažený věci padaly na mou hlavu a měla jsem toho tolik, že jsem nemohla stíhat. Reakcí na mý co nejvěcněji formulovaný argumenty byla často osobní poznámka, která neměla přímou souvislost. Ale dodatečně se ukázalo, že kolegyně je těhotná, tak to beru tak, že na nějakou přecitlivělost měla nárok a je škoda, že jsem to nevěděla (ani ona ne).
Teď si budem s jednou konkrétní kolegyní nadřízené navzájem (v naší práci se prolíná činnost dvou právnických osob - a každá zastupujeme jednu z nich) a připadá mi, že to je celkem dobrej stav, páč obě máme představu, jaký to je, mít za něco konečnou zodpovědnost a že i když poradních hlasů je víc, tak s výsledkem musí bejt spokojenej ten, kdo se pod něj má podepsat.
Jen teda já už jsem hrozně unavená a nejradši bych to někomu předala a byla si v klídku zaměstnancem.