Přidat odpověď

Ahoj cizinko,
děkuju za vzpomínku i reflexi, souhlasím s tím, co píšeš.
Rozhodně jsem nechtěla ponižovat Nikol, jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám jí i všem ostatním.
To, co jsem chtěla říct, bylo, že ne jen obsah, ale i forma má nezanedbatelný význam.
Co se týká dys- poruch, obě mé děti je mají v pomrně těžké formě a i já jako dítě jsem je měla. Souhlasím s tím, co píšeš, u těchto dětí - ostatně jako u všech ostatmích- je důležité nesnižovat zbytečně jejich sebevědomí, ale současně je třeba, aby věděly, že při čtení/psaní budou mít - ne svojí vinou- víc práce než ostatní. Tu věc je potřeba přijmout a pracovat na ní, ne ji bagatelizovat. To jde, aniž sebevědomí dětí utrpí, vidím to na svém synovi, který je už na gymnáziu a i se silnou dysirtigrafií má jedničku z češtiny, aniž bychom se s ním doma učili. Na ZŠ chodil do PPP na speciální nápravný kroužek, byl geniálně vedený speciální pedagožkou, chodil tam velmi rád. Tam se naučil, proč a nač je hezké se naučit i to, co mi nejde a co mě stojí hodně sil. Proč je to lepší, než hledat důvody, kvůli kterým nemohu. Pak přišel češtinář, který neslevil nic, než určitý stupeň neúpravy rukopisu, ale skutečně jen URČITÝ, umí dobře rozpoznat, co je dys a co už odbyté a s nezájmem.
Dcera je zatím na prvním stupni, ale je sama od sebe velmi pilná a houževnatá. Věřím, že se to časem srovná.
Dys poruchy zvlášť u inteligentních lidí časem vyhasínají, pokud člověk rehabilituje.
Často se mluví o tom, že dys lidé mají vysoké IQ či jiné vzácnější talenty, někdy to tak skutečně je, ale bohužel minimálně stejně často jsou lidé, kteří intelektuálně disponovaní nejsou a ještě jsou zatíženi dys poruchou. Ti pak - a zvlášť ve škole- zažívají skutečný očistec a to je asi i jediný případ, kde bych viděla dobrý důvod, proč prostě slevit a nechtít tolik.