Přidat odpověď

Fakt přesně nevím, jak jsem se to naučila. Asi jsem nechtěla do smrti bulet. Ale ne, vážně, snadný to nebylo, když jsem se vdala, myslela mamka, že bude můj muž další pracovní silou v domě, kterou bude řídit. Jenže to narazila kosa na kámen a ze mě se stal mlýnský kámen mezi mamkou a manželem. Já byla vycvičená poslouchat mamku. A snad by to skončilo i rozvodem, kdybych zčistajasna nepochopila, že TEĎ mám vlastní rodinu a MUSÍM stát při manželovi. A od té chvíle jsem sama žasla, jak se vše začalo ukládat do správných kolejí... Tím, že jsem vnitřně v sobě dokázala vymezit svojí rodinu, začala jsem mamku brát jako rovnocenou partnerku. Ty řekni názor, já řeknu názor a stejně si to doma budu vést podle sebe . Vono je to nakonec jednoduchý. Vymezit hranice, ale klidně, laskavě, bez pubertálního mlácení dveřma, nicméně přes hranice nejede vlak a stal se zázrak - mamka je respektuje. A chyba byla u mě, mamka jen využívala toho, co jsem jí nevědomky dovolovala.