Přidat odpověď

jj, to je přesné - "ty řekni názor, já řeknu názor, a pak..... si udělám co budu chtít"
Já jsem taky byla hodně "startovací", dotýkalo se mě spousta věcí co mi kdo řekl.... neuměla jsem totiž naslouchat. Slyšela jsem jen to "skryté sdělení" ve smyslu "nejsi dost dobrá", což mě pokaždé dovedlo do varu mnohem dřív než jsem si stihla poslechnout všechno to co mi dotyčný chtěl říct. Hlavně s tátou tedy, ale obecně v podstatě s autoritama vůbec. Já jsem "dospěla" asi až po narození druhého dítka, u prvního jsem byla vyjukaná a neznalá, u toho druhého jsem si uvědomila že tohle všechno jsem vlastně už zvládla s tím prvním takže jsem "mazák" a nezaskočí mě to (není to vždy 100%, ale ten pocit je že jsem rozhodně sebevědomější). Takže už mě nerozhodí kdejaká poznámka, popíchnutí nebo výtka, ono to obvykle neznamená kritiku mé osoby, ale má jiný podtext - většinou "Takhle bych to udělala já". Což je věc která mi vadit nemusí - tak jo, dotyčná by to udělala takhle, jenže já to tak dělat nechci/nemůžu/nebudu, pročež díky a nazdar. Případně druhá varianta - jo, tak tady máš a udělej jak myslíš, uvidíme jak to dopadne (babička si předsevzala že dvouleťáka na nočník naučí během týdenní dovolené co ho měla, no můj názor byl že je to ještě brzo, ale nechala jsem ji, po týdnu vrátila nočník s tím že se nezadařilo..... a žádný stres z toho nebyl, synek se začal zajímat o měsíc později).