Přidat odpověď

Já jsem si hodně věcí uvědomila, až když se mi narodila dcera, najednou jsem si uvědomila, že k ní mám jiný vztah než moje máma ke mně, že na ni nedokážu aplikovat její výchovné postupy, že je pro mě důležitější spokojenost dítěte než to, co řeknou lidi. Takže moje dcera "cepovaná" opravdu nebyla a kupodivu se všechno stejně naučila, jen třeba o něco později Ale její osobnost, sebevědomí, průbojnost a tak je úplně jinde než jsem měla já.
Malý přklad - řekla jsem mámě, že si nepřeju, aby na dceru uplatňovala to její neustálé vytýkání všech nedostatků a srážení sebevědomí a ona mi odpověděla, že ale "lidi to stejně vidí a pomluví nás". Ona je schopná na veřejnosti cedit mezi zuby řeč typu :" nesměj se, víš, že máš křivý zuby, neukazuj ruce, nemáš pěkné nehty, tyhle kalhoty ti nesluší, máš v nich velkej zadek, nechoď jako kobyla, dělej menší krůčky, decentně se usmívej, zatáhni to panděro" a při tom rozdávat na všechny strany zářivé úsměvy pro cizí lidi