Přidat odpověď

Btw - já bych se za krávu asi neomluvila. Nechala bych to vyšumět/vyhnít ... tak se to dělá u nás. Omluvy jsem se ještě nikdy nedočkala a že jsem už těch názvů schytala za poslední roky dost, za jakékoli sprostější slovo jsme jako malý byli řezaný jak žito, takže když jsem si matce už jako dospělá dovolila říct, že je slepice, dostala jsem od otce přes hubu takovou, že jsem měla týden modřinu. Od té doby se snažím komunikaci jakkoli vyhnout, bojím se co by zase se mohlo stát. Takže mlčím, max řeknu, že mi to je šumák, že si to stejně udělám po svým a ona ať si šetří dech pro někoho, koho to zajímá (pak jsem větišnou nazvána tou nevděčnou sviní) a radši odcházím, než se rozhovor zase zvrtne.