Přidat odpověď

no, ono čeho je moc, toho je prostě příliš i kdyby to bylo dobré. Já třeba proti rodičům manžela nic nemám, jako babi a děda jsou fakt bezkonkurenční, mluvíme spolu normálně, vím že mě maj i rádi a i k nim jezdím sama s dětma bez manžela - taky jsou v domě se zahradou a my v bytě. ALE - když manžel v krátké době několikrát za sebou jede k rodičům (tu pomoct tátovi, tu bráchovi, tu si něco potřebuje udělat v dílně, tu nakoupit mamince, nebo si tam několikrát za sebou jede pohrát s dětma), taky mi začne sobecky připadat že se JIM věnuje víc než NÁM.... prostě když ty naše aktivity jsou rovnoměrně rozvrstvené že děláme to či ono, nevadí mi nic. Když se to začne výrazně převažovat kamkoliv (je hodně v práci, je hodně u rodičů, nebo já jsem s dětma hodně pryč), nedělá to dobrotu. U nás.