Přidat odpověď

Terezo,
i chlapi sami mi přiznali, že jim hodně záleží na tom, jak jejich partnerku hodnotí kamarádi. Ale pokud se pak rozhodnou založit rodinu, jde jim asi spíš o jistotu a uvědomují si, že i ta největší krasavice nakonec zestárne a tak převýší vlastnosti nad krásou. Ale to neznamená, že by si našli totální ošklivku, přece jen ale sleví z nároků na vzhled. Navíc jich řada bere zakládání rodiny jako přirozený životní úkol, kdy jim ale budou hodně přistřižena křídla a budou mít "po žížalkách".

Měla jsem mladší kolegyni, která vykazovala znaky dokonalé ženy a manželky. Byla tedy hezká, štíhlá, ale oblékala se decentně až nudně, decentně se i líčila, nechovala se vyzývavě, měla takový neutrální účes z polodlouhých vlasů - vzhledově to pro mě byla trochu šedá myška, ale fakt měla pěknou postavu i jemný obličej. Ale bylo o ní široko daleko známo, že je spolehlivá, pracovitá, pečlivá, hodně na pořádek, ctí "tradiční" uspořádání, ale zároveň naprosto samostatná a nezávislá a schopná si vydělat dost peněz, takové ty věci, které často zařizují chlapi, zařizovala sama. Tak o tuhle kolegyni postupně projevili zájem naprosto všichni nezadaní (i zadaní)chlapi v širokém okolí, často na mě vyzvídali a chtěli, abych jim dělala prostředníka, i někteří zadaní tvrdili, že kvůli ní svoji dosavadní partnerku opustí. Vybírala si z nich ty nejproblematičtější a nakonec se provdala za bohéma a volnostylaře, což byly vlastnosti, které nesnáší Ale nějak se srovnal a funguje.
Já jako bohémka a volnostylařka jsem nechápala, co na ní ti chlapi mají, mně přišla nudná vzhledově i povahou, ale je pravda, že na mém muži mi taky kdysi dost imponovala jeho urputnost a pracovitost, protože já tímto moc neoplývám a zároveň jsem svoje bohémství před ním dlouho skrývala. Nějak to fungovalo, teď začal být bohém i on a je to celkem průser, naštěstí jsem se zase za manželství změnila já k trošku větší zodpovědnosti, ale jen v určitých oblastech.