Přidat názor k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

Musím se přiznat,že jsem to zkusila zrovna včera. martin se rozčiluje kvůli všemu snad od roka. od té doby co má sestru je to ještě horší. V poslední době si na mě vylévá veškerý vztek. Když se mu něco nadaří,můžu za to já, všechno mu zakazuju,nic mu nekoupím, já jsem mu to zničila(i když s tím praštil on),prostě pořád něco, Někdy mám za celý den pocit,že jsem úplně k ničemu. Včera se kvůli čemusi vztekal a manžel ho poslal do pokoje. Mě se ale zdálo,že to nebyl nejlepší nápad,nebyla to tak úplně synova chyba . Šla jsem za ním a vzala ho do náruče. Těsně vyváděl ať jdu pryč,že chce být sám,že ho nemám ráda . tvrdila jsem mu,ře ho mám moc ráda a že když ho něco trápí,tak chci být s ním a pořád dokola mu opakovala,že ho mám ráda. Sice to trvalo asi 15minut.Dvakrát přišel manžel ať ho nechám vyvztekat,ale poslala jsem ho pryč. A pomohlo to! pak jsme se ještě asi 10minut mazlili a objímali.Ani si nepamatuju,kdy jsem něco takového se svým Martínkem zažila.Vždycky ode mě utíkal a sám nikdy nepřišel. Dneska se mi už 2xstalo,že mě obejmul a dal mi pusu. Tak nevím,co myslíte vy?