Přidat odpověď

no o tom mi povídej.. já po třech letech na hranici fyzických i psychických sil s dcerky - v noci vstávala po hodině, noční děsy na denní pořádku, přes den samé vztekačky - těhotenství nejhorší ze všech (u dcerky jsem sice taky zvracela), ale protože syn byl moc hodný a chodil do školky - já sice do práce, ale tak nějak se to dalo.

Jinak já to měla jako ty - v září jsem otěhotněla - dcera v únoru tři roky.
Mimo to jsem měla už v listopadu nastupovat na půlúvazek.
|Nakonec jsem ale po dohodě se šéfem a protože jsem až do šestého měsíce zvracela xkrát za den a shodila xkilo nastoupila v únoru na neschopenku a pak v květnu na mateřskou.
Mám štěstí na šéfy, jsou moc hodní a i přesto, že jsem říkala, že třetí teď neplánujeme, tak i tak mě chtějí za tři roky zpět do práce.

Nevím co kdo ti říkal, že to je těžké... než se ti mimísek narodí budeš mít syn 3,5 - jako naše malá a druhej skoro pět. Bude to pohodička a uvidíš, jak to budou šikovní brášci a pomocníčci.. :D

Jinak mi čekat na třetí mohli, mě je 29 (ale manžel je o 10 let starší - tak zase představa, že se budem snažit o mimi v jeho 45 nebyla zrovna ideální, tak sjem moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo a máme mimíska už teď)

Držím ti mooooc palečky, každé miminko je dar.. a vdnešní době, když to člověk vidí, tak zdravé miminko je dar o to větší. Já se tím uklidňovala, co by jiní dali za jedno a já mám tři zdravé krásné děti. Ty problémy a únava je naprosto podružná záležitost a za pár let budeš s láskou vzpomínat na to, jak moc tě potřebovala, když byli malinkatí.
Já to teď vidím na starším synovi - pomazlit se sice každý večer přijde.. ale je čímdál samostatnější a tu pomyslnou pupeční šňůru natahuje jak gumu na skákání.. :D