Přidat odpověď

Po MD jsem velmi dlouho hledala práci. Bylo to náročné, vyčerpávající, sebevědomí beroucí...
Nakonec jsem našla práci, která mě moc baví, mám výborné kolegy, nemám to na dojíždění daleko, je tam pružná pracovní doba (což je při malých dětech velké plus), prostě hodně pozitiv.
Negativum je bohužel paní vedoucí :(
Má chování dlaždiče, je sprostá, hulvátská... Nikdo ji tu nemá rád, každá se jí vyhýbá, jak může. One je děsně negativní, stále někoho (velmi vulgárně) pomlouvá, vnucuje každému své názory, dává nevyžádané rady, ač se jí nikdo na nic neptá.... Stačí abych já, nebo kolegyně řekla, že si jdeme po práci zaběhat a ona začne řvát (doslova), že je to nezdravé. Pokud třeba řekneme, že jdem na oběd do vegetariánské restaurace, tak jsme magoři. Když si vymalujeme obývák na zeleno, tak je to samozřejmě špatně, neb její rodina ho má namodro. Doslova. Je to úmorné a ubíjející. Jsem s ní v kanceláři (a se dvěma dalšími kolegy, kteří jsou naštěstí fajn)
Vedoucí je hrozně vtíravá, furt si chce povídat (ale stylem, že člověka stejně nepustí ke slovu a jen poučuje a VŠE kritizuje). Je to asi tím, že je doma nešťastná - manžel se s ní prý nebaví a nechce s ní nikam jezdit... no ale můžeme my snad za to?
Mě to mrzí, páč jinak jsem tady v práci moc ráda. Odejít nemůžu, peníze nutně ne-li zoufale potřebujeme.
Ale nevím, zda se to dá dlouhodobě vydržet. Nejlíp to asi dělá kolega. Dělá slepýho a hluchýho, nereaguje na ni...
Ach jo. Mám z toho total depku. Možná, že tohle je úplně normální, ale já jsem byla tak dlouho doma s dětmi a stýkala jsme se jen s lidmi, se kterými jsem chtěla, že jsem zapomněla, že všude je něco...
Co myslíte?