u manžela v práci je to nutnost. Strojaři, firma ve velkým městě, spolupracují s východem i západem. Manžel se začal učit ag teprve po vš. Teď jakž takž komunikuje ag, pak slušně rusky, když jde do tuhýho, tak psanou němčinu taky zvládne. Starší kolegové s tím bojují více či méně úspěšně.
Ale nejhorší nato všem je jedna věc - mladí, co přišli po něm, se nechtějí učit. Ani řeči a ni nic novýho.
Nikdo po nich nechce, aby byli strojaři bůhvíjací jazykovědci, ale ani oni se nechtějí přizpůsobovat. Věty typu: "Na služebku nejedu, neumím jazyk" mladí s klidem u nich pronášejí. Nevím, proč to vedení trpí.