Přidat odpověď

Dobrý večer,
ráda bych znala názor těch, které řešily podobné dilema - jak to rozsekly a zda to po čase hodnotí jako dobré rozhodnutí... Mám 2 malé děti (4,5 a 2,5 roků), manžel pracuje v zahraničí a je s námi 3 dny v týdnu. Mám zajímavou, ale náročnou práci: vedu vzdělávací projekt na VŠ a zároveň přednáším, papírově je to 0,5 úvazku, ale fakticky to zabere víc času, zahrnuje to služebky atd. Zatím se to dá zvládnout, starší dítě ve školce, mladší má na střídačku chůvu a babičku, avšak jsou tu ještě další aktivity dětí (2x týdně), domácnost, a taky potřebuju nějaký čas pro sebe. No a teď mi "hrozí" další projekt, hodně podobný tomu stávajícímu, jenže starosti navíc - a ve mě se to mele, na jedné straně ambice (přece se toho grantu nevzdám), na druhé straně pocit, že jestli si naberu víc práce, zblázním se. Mám v plánu paní na úklid, takže aspoň úleva od domácích prací. Jenže: chci se věnovat i dětem a ne je vidět až večer, kdy se ani nemůžu vystřídat s manželem a do jejich uložení musím fungovat. Nejsem povahově správný typ na manžera, spíš hodná holka, co když jí někdo "předeleguje" zpět práci, tak jí udělá navíc ke svým povinnostem. A den ze dne to nezměním. Mám rezervy v organizaci času, postupně se to snažím zlepšit - ale jde to pomalu. Prostě nejsem supermanka, mám svý limity, ale zároveň ctižádost. Mám odmítnout další pracovní úkoly a překonat vlastní výčitky, že jsem "vyměkla"? Mám se pustit do projektu a snažit se za pochodu vše doladit? Máte podobné zkušenosti? Díky za názory!