Přidat odpověď

Dcera ještě na tábor neodjela - jede až později o prázdninách prvně na 14 dní ve svých skoro 7 letech. Jede s táborem, který organizuje švagr, moje sestra tam bude zdravotník a vedoucí z většiny znám páč jsou všichni ne-li většina z církve, kam patříme i my a znám je. Náplň tábora je Pathfinder biblická doba apoštola Pavla- takže jak znalostní, tak akční, spousta her... nepředpokládám, že by se tam dcerka nudila nebo, že by brečela, že chce domů Bude tam mít své naprosto moc oblíbené 3 bratránky, takže o parťáky na blbosti postaráno
Nicméně díky úrazu, který si začátkem června vymamalasila je zatím jisté, že pojede jen na cca 85%- musíme vyčkat, jak dopadne neurologické vyšetření, vyšetření na traumatologii a samozřejmě taky jak dopadne rehabilitace. Každopádně fakt nějak nečekám, že by se vrátila domů s tím, že už nikdy nepojede...
Horší to bude až bude chtít jet s dětmi od nás ze společenství - nejsou nikterak sehraná parta, děti dost individualisté... tam se budeme asi bát s jakou se vrátí bude-li vůbec s nimi chtít jet, jakože asi bude chtít...
Já osobně - na tábory jsem jezdila od útlého věku. Moc jsem si neužívala průjmové chřipky, kterou jsem vždycky na táboře prožila a nevyhovovala mi špatná hygiena, latrýna v lese... byť na to dnes vzpomínám s úsměvem na rtu a strašně ráda o tom povídám vlastním dětem + hromady hromady zážitků při nočních hrách, jak nás přišli vykrást pionýři, jak jsme my jim ukradli v noci vlajku... Prostě hory zážitků, které bysme jen tak jinde nezažili