Přidat odpověď

Moc si toho už nepamatuju, ale vím, že nás na to upozornily kamarádky manželky, s nimiž byla na chatě a které měly speciální pedagogiku. Pak to kolem 3. let potvrdila psycholožka s doprovodným výkřikem, že tak únavné dítě ještě nezažila.

Žádal nepřetřžitou interakci. Když byl malej, nedokázal spát v mřížový posýlce, kolem jednoho rokum z ní dokázal vylézt a šup po hlavě na zem (naštěstí se přetočil), postýlku chápal jako omezení svobody. Tím skončila. Dokázal 3 a více hodin nahlas vřískat při usínání. (Tam končí všechny poučky o mazlení-nemazelní mimin při ukládání.) Furt něco mlel, usínal v půlce věty, aby usnul bylo nutno použít násilí a udržet ho v posteli.

Považoval se za parní mašinu, sám se takto kreslil (rodina byli tři postavičky a mašinka). Když trochu zestárl, musel být králem země mašinek, ta měla vlajku a státní svátek (7.6., den po našich). Vývoj probíhal nevyrovnaně. Místo aby lezl po bříšku, tak si našel polohu na zádech a odstrkoval se nohama. Díky tomu vše viděl. A pak chodil.

Chvílemi to vypadalo, že mu chybí zpětná vazba, mohl se opakovaně pálit, zraňovat a nevadilo mu to. Údajně měl snížený práh bolesti. (Bolestínství si vybírá teď, má trochu začínající skoliózu, a ta je mu překážkou ve zvednutí láhve, podání krabice mléka, při odchodu na příměstský tábor velké diskuse, kdo z dětí ponese pití - protože on je vážně nemocnej ). Do 6 let byl nebezpečím pro sebe i okolí, spadl v 5 letech z 90 cm keře v ozdravovně, na kterej lezly i tříletý děti na hlínu a prokousl si ret a zarazil horní zuby do dásně. Dodnes rovnátka. Samozřejmě fyzické tresty byly neúčinné, ale manželčin řev nesnáší. (Ona ale zahnala hlasem i bandu Ukrajinců co nám kradli auto. )

Až do 4,5 roku byla každá barva oranžová. Pak najednou přes noc pojmenoval všechny a dokonce použil i slovo tyrkysová. Podobně s písmeny, podobně s vyjmenovanými slovy a násobilkou.

Vloni se dostal za malinko zlehčených podmínek (jiné řádkování papíru) na 2 osmileté gymply, skončil prvák s pár dvojkama a je šťastnej. Ale bez Ritalinu je fakt ještě furt nesnesitelnej, stále se prosazuje touží po interakci i za cenu, že tou interakcí je pár facek od sestry. (A ta se už to naučila zneužívat a ví jak ho "podpálit".) Život s takovým dítětem je prostě na jiné frekvenci, daleko vyšší, což pro nás dvě obézní koule je docela zaápřah...