Přidat odpověď

Ahoj všem,
budu se snažit být stručná. V předchozím zaměstnání jsem měla despotického šéfa, který na nás sprostě řval, nadával, vybíjel si na nás zlost, vznášel křivá obvinění, slůvko sorry neznal, když nás svolával na poradu, hvízdal jak na psy. Výsledek - totální vyčerpání, kolaps organismu, sebevědomí na nule, hrabala jsem se z toho rok a skončilo to částečnou invalidkou. Hledala jsem práci, nechci zkysnout doma. Bylo to náročné, pak se zadařilo, v rámci téměř ročního rekvalifikačního kurzu jsem sehnala práci ve státní správě. Dotyčný orgán se smluvně zavázal, že nebudu vykonávat podřadné práce a že semnou bude zacházeno dle etického kodexu. Myslím, že svojí práci dělám dobře, nikdo neměl připomínky k mým pracovním výsledkům. V pondělí mám jít na výpomoc na jiné oddělení, kde znám vedoucí. Moje vedoucí jí přede mnou volala, o čemž ona nevěděla a byla strašně zlá, jako že mě tam prostě nechce, že mi nedá hesla a přístupy, důvody že prý kouřím (známe se soukromě, v práci nikdy nekouřím) a že nemám VŠ, přitom tam jí nemá skoro nikdo, ani ona ne. Prostě to semnou ani nezkusila. Chovala se, jako bych byla kýbl hnoje. Výsledek: opuchlé oči od pláče a strach tam v pondělí jít. Vím, že mi bude házet klacky pod nohy, jen aby mě vyštvala. Stalo se Vám to někdy? Jak jste to řešili? Jsem z toho celkem špatná, protože práce mě baví, ale kolektiv je hrozný, neříkám že všichni, ale většina lidí se pomlouvá, škodí si, prostě hrůza.