Přidat odpověď

Jo, přemýšlela jsem o tom, a žárlím. Opravdu na bratra žárlím. Od puberty jsou s ním jen starosti. Zatímco já trávila prázdniny doma, a hlídala sestru, tak se bratr opíjel mlátil, po škole jsem odešla za prací do Brna, když si máma zlomila obě nohy, byla jsem tam dva měsíce a starala se o ni, o sestru, o dům, bratr se opíjel, otec po matuře dal bratrovi zavedenou firmu, kterou brácha položil, hlavně, že si kupoval parfémy a tisíce, jeho přítelkyně oblékal do modelů za desítky tisíc na jedno použití. Zatímco já se tarala o dvě děti, bratr přišel za chlast o řidičák, když jezdil po rakovině varlete na ozařování, a po večerech chlastal, byla jsem špatná já, že jsem mu to nechtěla dopřát. Když doma odpadl a já jej pak jela vyzvednout do nemocnice, tak máma zlikvilovala lékařskou zprávu, aby jí neviděl otec, protože v ní bylo napsáno, že šlo o PRABSTINENČní syndrom.
Ano, žárlím. On může vše, já jsem ta špatná.
A tady je možná jádro pudlíka.