Docela ti rozumím.
Já to s mámou měla stejně, nikdy jsem nic neudělala dobře, vždycky byla nejlepší moje starší sestra, která byla (na rozdíl ode mě) chytrá a zodpovědná. Vždycky jsem jenom slyšela jak by to udělala sestra.
Dopadlo to tak, že milá sestra nasekala dluhů a ještě do toho zatáhla mámu a zdejchla se. Jenže ta ji stejně pořád obhajovala (protože ona to přece myslela dobře) a mrcha jsem byla já, protože jsem už nechtěla dávat žádné prachy (padlo na to celé moje stavebko + nějaké úspory, ale půjčku už jsem si vzít odmítla).
Máma už tady bohužel není a když byla hodně nemocná tak jediný kdo za ní chodil jsem byla já, ale stejně jsem pořád cítila, že nejsem ten koho tam chce mít
Snažím se to brát s nadhledem, mám svou novou rodinu, ale tohle už ve mě asi vždycky zůstane