Niaris,
moje máma má též RS a bohužel s rozvojem nemoci se změnila i její osobnost. Ona samozřejmě si nic takového nepřizná, takže každá prkotina se jí zdá jako nějaký náš (můj nebo mých dětí) útok na její osobu. Je to jako v minovém poli. I když ti tu holky psaly, že vše je její vina a jejího přítele, zkus si tu historku přečíst za týden a řekni si - co z toho je máma, co její nemoc, co přítel? Po svých zkušenostech bych se já asi nakonec omluvila, i když "vina" je zjevně na obou stranách. Vždy si říkám - jak dlouho tu ještě máma bude, proč to prožít v odcizení a nedorozumění?
Mimochodem - oni mají nezakrytou studnu? Nebo jak tam mohl někdo hodit kytky? Tam bych s malými dětmi nejezdila vůbec.