Přidat odpověď

Hrozně moc taky závisí na zdraví dětí. Dokud jsou jen "normálně" nemocné, je to OK, to se asi s chůvou dá zvládnout, i když chůva musí mít zkušenosti (co třeba dělat, když má dítě tři-čtyři dny 39 a víc). Jak reagovat na jaký projev nemoci.

Pokud je to častější (= nemohou do školky), nebo pokud to navíc znamená častější návštěvy u vzdálenějšího doktora, může být problém.

Taky je třeba vzít v úvahu první třídu. Některé školy jsou koncipované tak, že po rodičích nic nechtějí, jiné automaticky počítají třeba se spoluprací rodičů 1h denně (reálná práce, třeba na nějakém projektíku, ne jen dohled na DÚ). Často je třeba pořídit ze dne na den něco méně obvyklého, jako štětec kulatý síly 7, nebo anilínové krycí barvy nejedovaté, což znamená výlet do slušnějšího papírnictví apod.

Naše děti žel byli z těch nemocnějších (i 50% za pololetí), nemoci měli občas dramatický spád (noční cesty na pohotovost při rychle probíhajících angínách, i epiglotitidě), na úrazovce jsme navíc 1x za 2-3 měsíce, (posledně nám tam doktorka četla ten listing), hlídání jsme měli jen omezeně, spostu doktorů u takových "konzervativních" nemocí jako astma, alergie, imunita, exémy, problémy s růstem kostí - ortopedie, u kluka zase hyperaktivita a LMD, takže neurologie, psychiatrie, logopedie, PPP, ...stomatologie. Kvůli tomu potřebné práci doma s hyperaktivním dyslektikem a dysgrafikem žena hal zůstala přes 11 let doma a teprve posledních pár let pracuje na zkrácený úvazek...