Přidat odpověď

No, maximální rozmezí je v ČR obecně dáno jednak zákonem, jednak výjimkami z něj. Vedle toho jsou tu
jisté nové poznatky, na které zákon reaguje se zpožděním, což je trochu na škodu (v případě calmetisace je to výrazně zřetelné) a ukazuje to na potřebu jinak koncipovaného systému, např. ve stylu národního vakcinačního (imunisačního) programu, jak je zaveden v některých jiných zemích.


U očkování proti MMR zákon skrze prováděcí Vyhlášku 65/2009 §5 odst. 2. neurčuje horní hranici, ale je zřejmé, že booster za více než sedm let už není boosterem, možná ani přeočkováním, ale novám očkováním. Je tedy na zvážení očkujícího, tedy PLDD, jaký termín pro 2. dávku zvolí. To by měl učinit po zvážení všeho, co o očkovanci ví. Vůbec to nemusí být tak, že je výhodné přeočkování resp. booster za 6 nebo 10 měsíců, pro jednoho se může jevit výhodnější tak, pro druhého onak - výhodnější z hlediska optimálního navození imunity bez nežádoucího efektu. A skutečně si nedovedu představit, jak takovou volbu správně učiní ten, kdo o imunitě obecně a o očkování příliš neví, nebo je jen orientačně informován z vědeckopopulární literatury.

- očkování proti Hib (který způsoboval m.j. onu epiglotitidu, je velice efektní, ale hexavakcína je důležitá - a asi i důležitější - i pro prevenci ostatních nemocí. A význam přeočkování (IV. dávka) hexavakcinou v tomto ohledu je různý i podle toho, jak proběhlo očkování předchozími třemi vakcínami.