Přidat odpověď

Jak ráda slyšim, že má někdo taky nežravce a divočáka v jednom Náš malej 19m zásadně běhá, zásadně jinam, než kam jdeme, buď opačným směrem, ještě lépe do silnice, leze na židle, přes židli na stůl, leze na křeslo, pak na područku, z područky se snaží dostat na parapet, područka je dřevěná asi 5 cm silná, pak na ní balancuje, kouká na mě a kejve nohou ve vzduchu. Všechno v rekordním čase, než se otočim Tuhle sebral malej ostrej kamínek a spolknul ho, dva dny jsme pak procházeli hovínka, jestli to vyjde (vyšlo )Bez rozmyslu se vrhá ze schodů a do vody, je mu jedno, jestli ho držím nebo jestli je pod ním deset cenťáků nebo metr. Furt ho někde chytám, když jdeme na procházku s kočárkem, tak ho vypouštím jenom někde, kde může lítat a pokud možno tam nikdo není, přičemž kočárek musí stát, neb já běhám za synem... Jít s kočárkem v jedný ruce a synátorem v druhý je utopie! Neposedí, nepostojí, jediný, při čem je v klidu, je DVD (úžasnej vynález, bez Krtka a Ladových říkadel už bych byla v blázinci )Nevydrží extra dlouho, ale každá chvilka dobrá Neposlouchá, byť slyší velmi dobře Už jsme z něj vyřízený s manželem oba,a to nejsme žádný velký nerváci. Rozbitý kolena a boule na hlavě nepočítám. Když se vzteká, bouchá hlavou do zdi/dvířek od linky a pak se rozeřve ještě víc. Jeden čas se vždycky zhroutil na zem a mlátil hlavou do dlažby nebo chodníku apod., to naštěstí už skoro přešlo. Fakt jsem ráda, že v tom nejsem sama