Přidat odpověď
ono je fajn vědět, že (třeba) táta vyžaduje nějaký pravidla, takže vím, co od něj čekat
zatímco (třeba) mámino věčný povídání je o ničem
dítě si samo hranice nenajde, potřebuje je vidět jasně
a až pak je schopný poznat přirozený důsledek toho, že ty hranice překročilo, ale dokud neví, kde je hranice, jak má poznat, že je překročilo?
to, že vyleje něco na zem a musí to uklidit - to musí i když ho plácneš (ne seřežeš, ale jen plácneš). Když praští mladší sestřičku, taky ji budeš chovat a ne si s ním hrát, ale zase bez ohledu na to, jestli to nějak pocítí nebo ne.
Předchozí