Tak to moje dítě nebude umět, protože počítá jedna, dva, čtyři, pět
Já tedy cíleně neučím dceru téměř nic, prostě si povídáme, čteme, hrajeme, kouká občas na TV, chodí do kolektivu a vše, co umí, tak odkouká z těch aktivit. Přijde mi šílené si s dítětem sednout a cílěne ho v tomhle věku něco učit. Toho si ještě ve škole užije až až.
Moje dcera třeba neumí barvy, úplně to ignoruje. Vše má oranžové, když řeknu, že to oranžové není, tak zkouší zelenou. Občas pojmenovávám barvy, když si malujeme, když jí dávám nějaké barevné bombonky, ale setjně si myslím, že se to naučí, až jí to v hlavě docvakne.
A na kole odmítá jezdit úplně, takže bez postranních koleček, to je totální utopie.
A přesto si myslím, že mám šikovné bystré dítě. To totiž podle mně nelze soudit podle nějakých jednotlivých izolovaných dovedností.