Přidat odpověď

Moje puberťačka už moc otravná není, pokud se nevyskytujeme v blízkosti prodejen hadrů Samozřejmě, že má své úlety, ale proti batolecímu období je to spíš balzám na nervy. Stačí to, že si své věci obstará sama, nemusím jí být pořád za zadkem, vlastně už si můžu dělat, co chci, což by bylo perfektní, kdyby tu ovšem nebylo to předchozí období, kdy jsem zestárla nějak víc než o ta skutečná léta, spíš jsem vyhořela, moje bývalé zájmy už mě nebaví... Krize s manželem se taky hodně odvíjela od toho, že starost o dítě byla hlavně na mně, on před tím utíkal a ještě si myslel, jaká je to brnkačka. Nezměnilo se to ani po mém nástupu do práce.

Přiznám se, že mám docela vztek, když vidím, jak má teď dcera s manželem pěkný vztah, přitom na ni do nějakých 4 let totálně kašlal a to, že já jsem zaměstnaná dítětem, mu jenom otevřelo prostor pro jeho další samostatné zájmy, hlavně, aby se nemusel nudit doma aktivitami s dítětem.
V téhle souvislosti mi přijde to, že se nevytvoří vztah mezi dítětem a rodičem, pokud spolu nejsou co nejvíc, jako obyčejné kecy. Stačí asi vystihnout pravou chvíli, kdy se začít víc starat.
Manželovi jeho útěky před rodinným životem přinesly nové přátele, nové zájmy a sporty, zlepšil si fyzičku a vzrostlo mu sebevědomí.
Se mnou je to přesně naopak.